Bylo Desatero přikázání zrušeno?
Jednou z nejrozšířenějších představ, s nimiž se v křesťanském světě setkáváme, je tvrzení, že Desatero přikázání, které bylo Mojžíšovi dáno v knize Exodus, bylo zrušeno, přibito na kříž nebo že prostě již neplatí.
Je to však logicky možné? Mohl by Bůh celého vesmíru po tisících letech boje proti lidskému zlu svůj zákon zrušit? Zdá se, že právě touto logikou se řídí mnoho evangelikálních křesťanů; vysvětlíme však, proč to nemůže být správné.
Nejprve bychom měli vědět: Kdy tento zákon vstoupil v platnost?
V obecně křesťanském myšlení panuje představa, že zákon vznikl s Mojžíšem nebo u Židů; nic však nemůže být dále od pravdy.
Máme biblické důkazy o tom, že Bůh poprvé ustanovil čtvrté přikázání během prvního týdne stvoření, a to přikázání o sabatu: “Tak byla dokončena nebesa a země i všechny jejich zástupy. Sedmého dne Bůh dokončil své dílo, které konal, a sedmého dne přestal s veškerým svým dílem, které konal. Bůh sedmý den požehnal a posvětil ho, protože v něm přestal s veškerým svým dílem, které Bůh stvořil a učinil.” (Genesis 2:1-3 CSP)
Tato scéna se odehrává v rajské zahradě poté, co bylo dokončeno stvoření země a všeho, co se na ní nachází; víme tedy, že čtvrté přikázání bylo ustanoveno tisíce let předtím, než se narodil Mojžíš, či dokonce předtím, než vůbec existovali Židé.
Můžeme s velkou jistotou potvrdit, že Bůh v předpotopních dobách skutečně dodržoval určitý standard a zákon, protože Bůh soudil celý svět tím, že na něj seslal potopu jako projev svého soudu proti němu. Mezi hlavní důvody, které Bible uvádí pro zničení předpotopního světa, patří: zlé myšlenky, násilí, zkaženost, rasismus a války (Genesis 6:5; Genesis 6:11; Matouš 24:37).
Stejně tak byly souzeny i Sodoma a Gomora – dvě města z doby po potopě, která však existovala dlouho před Mojžíšem. Mezi hlavní důvody, které vedly k soudu nad Sodomou a Gomorou, patřily: sexuální nemravnost, smilstvo, znásilňování, pýcha, obžerství, samolibost a lenost (Juda 1:7; Ezechiel 16:49; Genesis 18:20).
Kdyby tedy Bůh nejednal podle nějakého zákona či měřítka, jak by mohl spravedlivě soudit tyto civilizace, pokud by o Božím měřítku nevěděly? Spravedlivý rozsudek nelze vynést, pokud druhá strana neví, jaké jsou zákony. Skutečností je, že Bůh měřítko měl a tyto civilizace o něm skutečně věděly, ale rozhodly se ho ignorovat a řídit se svými vlastními rozkošemi.
Byl ten zákon pouze pro Židy?
Toto je další velmi významný argument, který mnozí používají na podporu názoru, že Desatero přikázání již neplatí.
Zákon však nemohl platit pouze pro Židy. Platil již pro Adama a Evu; platil pro předpotopní svět; platil pro Sodomu a Gomoru i pro další biblické postavy, které žily dlouho před vznikem izraelské teokracie.
Copak Bůh nestanovil sobotu a čtvrté přikázání již v rajské zahradě? Navíc existují další důkazy o tom, že tato přikázání existovala již před 20. kapitolou knihy Exodus, protože v 16. kapitole knihy Exodus Bůh seslal na Izraelity manu z nebe. Manna padala pět dní; šestého dne padlo dvojnásobné množství (protože to byl den přípravy na sobotu) a v den sobotní na tábor manna nepadala vůbec.
Změnil Ježíš počet přikázání na pouhá dvě?
“Učiteli, které přikázání je v Zákoně největší?”
On mu řekl: “Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.” To je největší a první přikázání. Druhé je mu podobné: “Miluj svého bližního jako sebe samého.” Na těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon a Proroci.” – Matouš 22:36-40 CSP
Tento argument byl rovněž použit k odmítnutí jakékoli povinnosti vyplývající z dodržování Desatera přikázání, jak byla výslovně zapsána na kamenných deskách
Když však Ježíš odpovídá, že právě tato dvě přikázání jsou ta nejdůležitější, nenahrazuje tím Desatero přikázání pouhými dvěmi, nýbrž je do nich shrnuje.
Bůh dal Mojžíšovi dvě kamenné desky, na které napsal svým vlastním prstem. První deska obsahuje čtyři přikázání; tato první čtyři, jak je nacházíme v pořadí v Bibli, se týkají Boha:
1. Nebudeš mít žádné jiné bohy…
2. Nebudeš si dělat modly (modlářství)
3. Nebudeš brát jméno Hospodinovo nadarmo
4. A budeš pamatovat na den sobotní, neboť Bůh stvořil svět za šest dní a sedmého dne odpočinul.
Druhá deska obsahuje šest přikázání, která se týkají našich vztahů s ostatními lidmi:
5. Cti svého otce i svou matku.
6. Nezabiješ.
7. Nezcizoložíš.
8. Nepokradeš.
9. Nevydávej falešné svědectví.
10. Nepožádáš majetku bližního svého.
Stejně tak, když náš Spasitel řekl: „Miluj Boha a miluj svého bližního“, měl na mysli pouze dvě desky přikázání, nikoli to, že by Desatero přikázání nahradil pouhými dvěmi.
Kromě toho Spasitel ve verši 40 téže kapitoly uvádí: „Na těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon a Proroci“ – (Matouš 22:40), čímž ještě jasněji zdůrazňuje, že celý Zákon závisí na těchto dvou přikázáních.
What does the bible say about the longevity of the law?
Z toho, co vidíme, vyplývá, že zákon platí pro celý svět již od prvního týdne stvoření. Co tedy Bible říká o tom, jak dlouho budeme podléhat Jeho svatému zákonu? Proč by měl zákon po 4 000 letech zaniknout díky Kristově oběti? Podívejme se na několik veršů, které nám napovídají, jak dlouho bude zákon platit:
Exodus 31:17 (Sobota)
“Bude věčným znamením mezi mnou a syny Izraele, neboť v šesti dnech Hospodin učinil nebesa a zemi a sedmý den přestal a oddechl si.”
Kazatel 12:13
“Slovo na závěr všeho, co bylo řečeno: Boha se boj a jeho příkazy zachovávej, protože toto se týká každého člověka.”
Izaiáš 66:23
“A novoluní co novoluní, sobotu co sobotu bude přicházet veškeré tělo, aby se sklánělo přede mnou, praví Hospodin.”
Z toho vyplývá, že smyslem lidské existence je dodržovat zákon a že sobota je věčným znamením, které se dodržuje i v nebi, jak uvádí Izaiáš. Církev posledních dnů rovněž dodržuje Boží přikázání:
Zjevení 12:17
“Drak se na tu ženu rozzuřil a odešel, aby rozpoutal válku proti ostatním z jejího potomstva, kteří zachovávají Boží přikázání a mají Ježíšovo svědectví.”
Zjevení 14:12
“Zde je vytrvalost svatých, kteří zachovávají Boží přikázání a Ježíšovu víru.”
A co ty pasáže, kde se píše „Nejste pod zákonem“?
Římanům 6:14
“Hřích nad vámi nebude panovat; vždyť nejste pod Zákonem, ale pod milostí.”
Římanům 10:4
“Vždyť Kristus je konec Zákona k spravedlnosti pro každého, kdo věří.”
Právě tyto verše, mimo jiné, si osvojil evangelikální svět a jejich význam byl zkreslen s cílem zcela zavrhnout poslušnost Božímu desateru přikázání; musíme však vzít v úvahu kontext a to, co Pavel ve skutečnosti naznačuje, když říká: „Nejsme pod zákonem.“
Mohl by Pavel popírat samotného Spasitele, který prohlásil: „Ani jedna čárka ani jedna tečka ze Zákona nezmizí“? To je daleko od pravdy.
Mohl by Pavel popřít slova jiných inspirovaných autorů, kteří tvrdí, že bude následovat soud na základě zákona? (Jakub 2:10–13).
Mohl by Pavel popřít slova Jana, který ve svých listech prohlašuje, že ten, kdo tvrdí, že zná Ježíše, ale nedodržuje Jeho přikázání, je lhář a pravda v něm není? (1. Janův 2:3–4).
Skutečnost je taková, že když Pavel říká: „Nejsme pod zákonem“, má na mysli několik klíčových bodů: nejsme pod odsouzením zákona, ani nejsme pod zákonem jako systémem, jehož dodržováním si zasloužíme spasení.
Stejný autor uvádí v 6. kapitole Listu Římanům, verši 15 toto: “Co tedy? Budeme hřešit, protože nejsme pod Zákonem, ale pod milostí? Naprosto ne!” Stejně tak to opakuje v 3. kapitole Listu Římanům, verši 31: “Rušíme tedy vírou Zákon? Naprosto ne! Naopak, Zákon potvrzujeme.”
Velký spor věků.
„Až bude zachovávání neděle vynucováno zákonem a svět bude plně seznámen s povinností zachovávat pravou sobotu, pak každý, kdo přestoupí Boží přikázání, aby poslechl nařízení, které nemá vyšší autoritu než autoritu Říma, bude tím uctívat papežství více než Boha. Bude se klanět šelmě a jejímu obrazu.“
-Velký spor věků
Série Total Onslaught
Od archeologických a historických důkazů, které dokazují, že Bible je spolehlivý a pravdivý dokument, až po nejdůležitější proroctví o konci časů – série „Total Onslaught“ nás učí, jakými metodami klamu a útoku Satan proti Kristu postupuje a jak se budou odvíjet závěrečné události tohoto světa.