Která moc bude prosazovat Znamení šelmy?
Bible hovoří o síle, která se staví proti Stvořiteli; naznačuje však Bible, o koho se v tomto případě jedná? Historici a teologové dospěli k závěru, že Bible velmi přesně určuje, kdo je touto protichůdnou silou.
V knize Daniel, v 2. kapitole, má babylónský král Nebúkadnesar sen, který nedokázali vyložit ani kouzelníci, ani astrologové; Daniel, služebník Páně, však s pomocí Stvořitele dokázal vyložit sen, který měl král Nebúkadnesar (Daniel 2:27–28).
Bible nám říká, že Nebúkadnesarův sen se týkal sochy. Daniel ji poté popisuje jako sochu složenou ze čtyř částí:
1. Hlava ze zlata.
2. Hrudník a paže ze stříbra.
3. Břicho a stehna z bronzu.
4. Nohy ze železa; a chodidla částečně ze železa a částečně z pálené hlíny.
Každá část sochy představovala království, které mělo nastoupit po sobě. Podívejme se, co nám o každém z nich říká Bible:
Zlatá hlava: Představuje Babylonskou říši (Daniel 2:38).
Hrudník a paže ze stříbra: Symbolizují medo-perskou říši (dvojí moc; dvě paže představují dvě království a souvisejí s beranem z 8. kapitoly knihy Daniela: „Ten beran, kterého jsi viděl, s dvěma rohy – to jsou králové Médie a Persie“ – Daniel 8:20).
Bronzové břicho a stehna: Symbolizují Řecké impérium (zastoupené kozlem, který se v 8. kapitole knihy Daniela objevuje po beranovi: „Kozel představuje království Řecka a velký roh mezi jeho očima představuje prvního krále“ – Daniel 8:21).
Železné nohy: Symbolizují Římskou říši (historicky navazující na Řecko; prsty na nohou představují deset království, na která se Řím po svém pádu rozdělil).
Souvislost mezi 2. kapitolou knihy Daniel a 7. kapitolou knihy Daniel
“V prvním roce krále babylonského Belšasara viděl Daniel sen, měl totiž ve svém nitru jistá vidění, když byl na loži. Ten sen potom sepsal. Věc začala takto: Daniel promluvil: Ve vidění jsem během noci přihlížel tomu, jak hle, čtyři nebeské větry vzdouvají Veliké moře a z moře vystupují čtyři veliké šelmy, každá jiná.” – Daniel 7:1-3 CSP
Opět zde vidíme stejný vzorec, jaký se objevuje v 2. kapitole knihy Daniel: čtyři části sochy a nyní čtyři šelmy – každá z nich má stejné charakteristiky jako v 2. kapitole knihy Daniel a vyskytuje se ve stejném historickém pořadí.
“První byla jako lev, ale měla orlí křídla… A hle, další šelma, druhá, podobná medvědu. Byla postavena k jedné straně, mezi zuby měla v tlamě tři žebra.. Po tomto jsem přihlížel dále a hle, další. Byla jako levhart a na bocích měla čtyři ptačí křídla. Ta šelma měla čtyři hlavy a byla jí dána vláda.” – Daniel 7:4-6 CSP
První šelma podobná lvu: Babylonská říše (je zajímavé, že lev byl v Babylonu vždy zvláštním symbolem).
Druhá šelma podobná medvědovi: Médsko-perská říše (byla na jedné straně vyvýšená více než na druhé, stejně jako v soše z 2. kapitoly knihy Daniela, kde je jedna paže výš než druhá; a stejně jako u berana z 8. kapitoly knihy Daniela, kde je jeden roh větší než druhý. To symbolizuje, že Peršané byli silnější než Médové).
Čtvrté zvíře a malý roh
“Po tomto jsem v oněch nočních viděních přihlížel dále a hle, čtvrtá šelma strašlivá, úděsná a neobyčejně silná. Měla veliké železné zuby. Požírala, drtila a to ostatní svýma nohama pošlapávala. Ta byla ale odlišná ode všech šelem, které byly před ní, a měla deset rohů.” – Daniel 7:7 CSP
“A těch deset rohů, to deset králů povstane z toho království a po nich povstane jiný, jenž se od předešlých bude lišit a tři krále pokoří.” – Daniel 7:24 CSP
“Bude pronášet slova proti Nejvyššímu a svatým Nejvyššího nedá pokoj. Bude také uvažovat, že změní doby a právo, a budou mu do ruky vydány až do času a časů a půl času.” – Daniel 7:25 CSP
Díky tomuto popisu čtvrté šelmy v 7. kapitole knihy Daniela máme více než dost charakteristických rysů k tomu, abychom určili, o jakou moc se v případě „malého rohu“ jedná.
“Sledoval jsem ty rohy a hle, mezi nimi vyrostl další roh, nepatrný, ale tři z dřívějších rohů byly před ním vykořeněny. A hle, na tomto rohu byly oči jako oči lidské a ústa mluvící velké věci.” – Daniel 7:8 CSP
“Sledoval jsem ty rohy a hle, mezi nimi vyrostl další roh, nepatrný, ale tři z dřívějších rohů byly před ním vykořeněny. A hle, na tomto rohu byly oči jako oči lidské a ústa mluvící velké věci.” – Daniel 7:8 CSP
“A těch deset rohů, to deset králů povstane z toho království a po nich povstane jiný, jenž se od předešlých bude lišit a tři krále pokoří.” – Daniel 7:24 CSP
“Bude pronášet slova proti Nejvyššímu a svatým Nejvyššího nedá pokoj. Bude také uvažovat, že změní doby a právo, a budou mu do ruky vydány až do času a časů a půl času.” – Daniel 7:25 CSP
Díky tomuto popisu čtvrté šelmy v 7. kapitole knihy Daniela máme více než dost charakteristických rysů k tomu, abychom určili, o jakou moc se v případě „malého rohu“ jedná.
„Podmaní si tři krále“
Toto prorocké proroctví se naplnilo mezi 5. a 6. stoletím. Prvním poraženým královstvím byli Herulové v roce 493 n. l., následovali Vandalové v roce 534 n. l. a Ostrogóti v roce 538 n. l.
Je zajímavé, že tato tři království byla zničena na základě rozkazů ovlivněných Římem: Herulové byli zničeni Theodorikem, králem Ostrogótů, který jednal na rozkaz římského císaře Zena.
„Bude vydán do jeho rukou na čas, dva časy a půl času“
„Církev se uchýlila k civilní moci, aby prosadila svá dogmata, a tak začalo pronásledování. Ti, kdo se odvážili následovat Boží slovo, byli pronásledováni jako zločinci.“
— Velký spor, str. 54
„Zuřivost císařů byla namířena zejména proti křesťanům… Mučení, která jim byla ukládána, byla často rafinovaná a smrt mučedníků byla veřejnou podívanou, jejímž cílem bylo vštípit strach do srdcí lidí.“
— Gibbon, sv. I, kap. XV
„Svatí a vyznavači víry v církvi, kteří odmítli uposlechnout zkorumpované římské dekrety, byli vystaveni vyhnanství, konfiskaci majetku a často i smrti… Teror, který na ně byl uvalen, měl politický i náboženský charakter a jeho cílem bylo ovládnout samotné svědomí.“ — Lea, sv. I, kap. III
Nemusíme se dále zabývat kontextem, abychom pochopili strašlivé pronásledování, kterého se dopustila katolická církev vůči těm, kdo se postavili proti její nauce. Prorocké prohlášení „Budou vydáni do jeho rukou“ se vztahuje na svaté i na celý svět. Uvádí také časové období: čas, časy a půl času.
Toto časové období je v Bibli zmíněno šestkrát (Dan 7:25; Dan 12:7; Zj 11:2–3; Zj 12:6; Zj 12:14 a Zj 13:5), přičemž stejná časová délka je vyjádřena pomocí různých jednotek: dnů, měsíců a let.
Výraz „jeden čas, časy a půl času“ označuje jeden rok, dva roky a půl roku, což dohromady činí 3,5 roku. K tomuto závěru můžeme dospět s velkou jistotou, protože toto časové období je vždy zmiňováno v souvislosti s pronásledováním svatých a je uváděno v různých podobách, například jako 1 260 dní (Zjevení 12:6) nebo 42 měsíců (Zjevení 13:5). Prorocký biblický rok má 360 dní.
As we saw earlier, the decree of Justinian issued in A.D. 533 was finally enforced Jak jsme viděli dříve, Justiniánův dekret vydaný v roce 533 n. l. byl nakonec v roce 538 n. l. prosazen bez odporu, a to díky porážce Ostrogótů. Od tohoto okamžiku mohla římskokatolická církev vykonávat svou moc bez omezení a začala pronásledovat svaté s mnohem větší intenzitou. Rok 538 n. l. značí začátek 1 260 prorockých let. Toto období mělo skončit v roce 1798, kdy bylo papežství svrženo v důsledku Francouzské revoluce.
„Od roku 538, kdy bylo založeno papežství, uplynulo 1 260 let až do roku 1798; a je pozoruhodnou historickou skutečností, že 10. února 1798 vtrhl do Říma a dobyl jej Berthier, Bonapartův generál, v čele francouzské republikánské armády. Papežská vláda byla zrušena a papež zemřel v exilu v roce 1799.“
— Klíč k prorocké tabulce, 15.2
„A myslí si, že můžou změnit dobu a zákony“
Z výrazu „Bude mluvit slova proti Nejvyššímu“ můžeme usoudit, že tato moc je rouhavá. Slovo „rouhání“ se v Bibli vyskytuje pouze ve dvou různých souvislostech: první z nich je prohlašování, že má pravomoc odpouštět hříchy (Marek 2:5–7). Druhou je prohlašování, že je Bohem (Jan 10:30–33).
„Hříchy odpouští pouze Bůh. Kněz však zastupuje Krista… a skrze službu Církve Bůh uděluje odpuštění hříchů.“ — Katechismus katolické církve (KKC 1441)
Počkejte chvilku – představuje kněz Krista? Neřekl snad sám Spasitel: „Nikdo nepřichází k Otci, leda skrze mne“? Bible jasně uvádí, že naším veleknězem je nyní sám Kristus: „Protože máme velkého velekněze, který prošel nebesy, Ježíše, Syna Božího“ – Židům 4:14.
Neříká snad Bible také, že jediným prostředníkem mezi Bohem a lidstvem je sám Kristus? „Neboť je jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš“ – 1. Timoteovi 2:5.
Neznamená to snad postavit se do pozice, která je vyhrazena pouze Bohu? Prohlašovat, že má moc odpouštět hříchy, k čemuž měl pravomoc pouze Spasitel (jako Bůh), a stejně tak nazývat sebe samého Bohem s mocí nad nebem, zemí a peklem.
Papežové také používali takzvanou „papežskou tiaru“, která se skládá ze tří korun. Nechme je, ať nám význam její symboliky vysvětlí sami:
„Proto je papež korunován trojitou korunou jako král nebe, země a pekla.“
— Prompta Bibliotheca
Papežové také používali takzvanou „papežskou tiaru“, která se skládá ze tří korun. Nechme je, ať nám význam její symboliky vysvětlí sami:
„Proto je papež korunován trojitou korunou jako král nebe, země a pekla.“
— Prompta Bibliotheca
Katolická církev rovněž prohlašuje:
„V církvi máme autoritativní hlas samotného Krista. Církev stojí nad Biblí; a tato změna ze soboty na neděli je důkazem této skutečnosti. Kdyby byla autorita církve odmítnuta, neexistovalo by žádné vysvětlení ani ospravedlnění pro nahrazení soboty nedělí ve třetím – protestantském – čtvrtém Božím přikázání.“
— Catholic Record, 1. září 1923, Londýn
„Většina křesťanů se domnívá, že neděle je biblicky schváleným dnem bohoslužby. Římskokatolická církev namítá, že přesunula křesťanskou bohoslužbu z biblického sabatu na neděli, a snaha dokázat, že k této změně došlo v Bibli, je nečestná a představuje popření katolické autority. Pokud chtějí protestanti zakládat své učení výhradně na Bibli, měli by se modlit v den šabatu.“
-Výzva z Říma
„Dodržujeme neděli namísto soboty, protože katolická církev přesunula tento svátek ze soboty na neděli.“
-Katechismus katolické nauky pro konvertity (1957), str. 50
„Bible STÁLE učí, že šabat, tedy sobota, musí být posvěcen. V Novém zákoně neexistuje žádný podklad pro nahrazení soboty nedělí. V Bibli je sobota zachována jako jedno z deseti Božích přikázání. V Bibli neexistuje žádný podklad pro zrušení tohoto přikázání ani pro přesun bohoslužby ze soboty na jiný den.“
-Catholic Record, 1. září 1923, Londýn
Desatero přikázání v Bibli versus v katechismu
„Svatý Augustin spojil to, co protestanti nazývají prvním a druhým přikázáním (o Bohu a vytváření obrazů), a desáté přikázání rozdělil na dvě části.“ — Akvinský, Summa Theologica, II–II, Q.100, Art. 8
Toto je výmluva, kterou katolická církev používá k vynechání druhého přikázání. Jak je vidět na obrázku, Desatero přikázání je zde uvedeno tak, jak se nachází v katechismu. Otázka zní: proč je nutné spojit první a druhé přikázání, čímž se druhé přikázání nevyjadřuje výslovně, ale naopak se skrývá?
Může se Bůh opakovat? Vyzývám každého čtenáře, aby otevřel JAKOUKOLI Bibli, třeba i katolickou, přešel na 20. kapitolu knihy Exodus a řekl mi, zda Bůh v rámci téhož přikázání neříká obecně „Nepožádáš“ a zároveň „Nepožádáš ženy bližního svého“. Pokud tomu tak je, k čemu by bylo rušit druhé přikázání a nutit Boha, aby se opakoval ve dvou přikázáních, která říkají totéž o tom, že se nemá toužit?
Takto je toto přikázání formulováno v Bibli: „Nepožádáš domu svého bližního; nepožádáš ženy svého bližního, ani jeho služebníka, ani jeho služebnice, ani jeho vola, ani jeho osla, ani čehokoli, co patří tvému bližnímu.“
Není to snad taktika, jak obejít přikázání zakazující vytváření obrazů? Domnívám se, že pokud budeme upřímní, tak ano, a jedná se o velmi chytrou a nečestnou taktiku.
Toto je výmluva, kterou katolická církev používá k vynechání druhého přikázání. Jak je vidět na obrázku, Desatero přikázání je zde uvedeno tak, jak se nachází v katechismu. Otázka zní: proč je nutné spojit první a druhé přikázání, čímž se druhé přikázání nevyjadřuje výslovně, ale naopak se skrývá?
Může se Bůh opakovat? Vyzývám každého čtenáře, aby otevřel JAKOUKOLI Bibli, třeba i katolickou, přešel na 20. kapitolu knihy Exodus a řekl mi, zda Bůh v rámci téhož přikázání neříká obecně „Nepožádáš“ a zároveň „Nepožádáš ženy bližního svého“. Pokud tomu tak je, k čemu by bylo rušit druhé přikázání a nutit Boha, aby se opakoval ve dvou přikázáních, která říkají totéž o tom, že se nemá toužit?
Takto je toto přikázání formulováno v Bibli: „Nepožádáš domu svého bližního; nepožádáš ženy svého bližního, ani jeho služebníka, ani jeho služebnice, ani jeho vola, ani jeho osla, ani čehokoli, co patří tvému bližnímu.“
Není to snad taktika, jak obejít přikázání zakazující vytváření obrazů? Domnívám se, že pokud budeme upřímní, tak ano, a jedná se o velmi chytrou a nečestnou taktiku.
„Svatý Augustin spojil to, co protestanti nazývají prvním a druhým přikázáním (o Bohu a vytváření obrazů), a desáté přikázání rozdělil na dvě části.“
— Akvinský, Summa Theologica, II–II, Q.100, Art. 8
První šelma ze Zjevení 13 a malý roh představují stejnou bytost
“Tu jsem uviděl, jak z moře vystupuje šelma, která měla deset rohů a sedm hlav; na svých rozích měla deset diadémů a na svých hlavách jména urážející Boha.” – Zjevení 13:1 CSP
Tyto charakteristiky, které vidíme u první šelmy ze Zjevení, jsou stejné jako u čtyř šelem z 7. kapitoly knihy Daniela; nyní jsou však všechny sloučeny do jedné jediné. To znamená jednak to, že v tomto okamžiku bude historie těchto šelem již minulostí, a jednak to, že tato sloučená moc v sobě nese něco z každé z nich: filozofii, ideologie, brutalitu a moc.
Zjistili jsme, že první šelma ze Zjevení 13 souvisí s malým rohem z 7. kapitoly knihy Daniela, jelikož tyto dvě entity mají společné charakteristiky: rouhavou moc, smrtelnou ránu, povyšují se nad Boha a domnívají se, že sedí na Jeho trůnu, pronásledují svaté a především vládnou po stejnou dobu 3,5 roku – 42 měsíců – 1260 dní.
“Tu jsem uviděl, jak z moře vystupuje šelma, která měla deset rohů a sedm hlav; na svých rozích měla deset diadémů a na svých hlavách jména urážející Boha.” – Zjevení 13:1 CSP
Tyto charakteristiky, které vidíme u první šelmy ze Zjevení, jsou stejné jako u čtyř šelem z 7. kapitoly knihy Daniela; nyní jsou však všechny sloučeny do jedné jediné. To znamená jednak to, že v tomto okamžiku bude historie těchto šelem již minulostí, a jednak to, že tato sloučená moc v sobě nese něco z každé z nich: filozofii, ideologie, brutalitu a moc.
Zjistili jsme, že první šelma ze Zjevení 13 souvisí s malým rohem z 7. kapitoly knihy Daniela, jelikož tyto dvě entity mají společné charakteristiky: rouhavou moc, smrtelnou ránu, povyšují se nad Boha a domnívají se, že sedí na Jeho trůnu, pronásledují svaté a především vládnou po stejnou dobu 3,5 roku – 42 měsíců – 1260 dní.
Velký spor věků.
„Až bude zachovávání neděle vynucováno zákonem a svět bude plně seznámen s povinností zachovávat pravou sobotu, pak každý, kdo přestoupí Boží přikázání, aby poslechl nařízení, které nemá vyšší autoritu než autoritu Říma, bude tím uctívat papežství více než Boha. Bude se klanět šelmě a jejímu obrazu.“
-Velký spor věků
Série Total Onslaught
Od archeologických a historických důkazů, které dokazují, že Bible je spolehlivý a pravdivý dokument, až po nejdůležitější proroctví o konci časů – série „Total Onslaught“ nás učí, jakými metodami klamu a útoku Satan proti Kristu postupuje a jak se budou odvíjet závěrečné události tohoto světa.