POSLEDNÍ varování pro Zemi – Sobotní Volání

„Čas soužení, jaké tu ještě nikdy nebylo“

Proroctví nám jak ve Starém, tak v Novém zákoně sděluje, že ve světě nastane rozhodující okamžik, kdy Spasitel přijde podruhé. Před druhým příchodem se však musí odehrát určité události. Nejdůležitější z nich bude období soužení, neboli doba utrpení.

““Když pak uvidíte “ohavnost zpustošení”, o níž mluvil prorok Daniel, jak stojí na svatém místě — kdo čte, ať rozumí — tehdy ti, kdo budou v Judsku, ať utíkají do hor. Kdo bude na střeše, ať nesestupuje, aby si vzal věci ze svého domu. A kdo bude na poli, ať se nevrací zpátky, aby si vzal svůj plášť. Běda těhotným a kojícím v oněch dnech! Modlete se, aby k vašemu útěku nedošlo v zimě nebo v sobotu. Neboť tehdy bude velké soužení, jaké nenastalo od počátku světa až do nynějška, a nikdy již nenastane.” – ‭‭Matouš‬ ‭24‬:‭15‬-‭21‬ ‭CSP‬‬

Klíčovým předpokladem pro začátek tohoto období soužení je to, co Ježíš a prorok Daniel popsali jako „ohavnost zpustošení“. Tento pojem se chápe jako zavedení pohanského uctívání nebo moci namísto Boží moci.

Když Ježíš hovořil s apoštoly o posledních časech, mluvil k nim ve dvou rovinách: zaprvé o době, v níž žili, a zadruhé o posledních časech. Víme to proto, že Ježíš apoštolům přímo řekl, že až uvidí tu ohavnost, mají uprchnout z Judeje. Stejně tak se toto poselství bude týkat i budoucnosti, avšak jiným způsobem a v globálním měřítku.

K prvnímu naplnění tohoto proroctví došlo v roce 70 n. l. při římském obléhání Jeruzaléma. V roce 66 n. l. římské jednotky město obklíčily; nicméně se náhle stáhly bez zjevného důvodu:
„Poté, co město obklíčili, se Římané pod velením Cestia nečekaně stáhli, ačkoli vše nasvědčovalo tomu, že je čas na okamžitý útok. Křesťané v tom rozpoznali slíbené znamení a uprchli.“ – Velký spor, str. 30

Římané byli pohané a zničením chrámu a obléháním Jeruzaléma nakonec prosadili pohanské prapory a víru: „A nyní Římané, poté co se vzbouřenci uchýlili do města a poté, co vypálili svatý dům (chrám) i všechny budovy v jeho okolí, vnesli své prapory do chrámu a postavili je naproti jeho východní bráně; a tam jim přinášeli oběti.“— Židovské války, kniha VI, kapitola 6, §1

„Vnášejí do svatých míst obrazy, jejichž vytváření nám naše zákony zakazují, a nutí nás dívat se na to, co bychom raději zemřeli, než abychom to viděli.“ — O vyslanectví k Gaiovi

Král severu proti králi jihu

“Potom v čase konce se s ním bude trkat král jihu, ale král severu jej smete vozbou a jezdci a mnoha loděmi. Přijde do různých zemí, zaplaví je a projde jimi. Postaví také svůj hlavní stan mezi moři a horou Ozdoby svatosti. Tehdy dospěje až ke svému konci a nebude, kdo by mu pomohl.” – ‭‭Daniel‬ ‭11‬:‭40‬, ‭45‬ ‭CSP

11 kapitola knihy Daniel nám podává obraz událostí, které se mají odehrát před koncem světa. Následující kapitola, 12. kapitola knihy Daniel, nás varuje před obdobím soužení, jaké tu ještě nebylo od dob vzniku národů, a také před druhým příchodem Krista:

“A právě v onom čase povstane Michael, ten velký velitel, jenž zastává tvůj lid, a nastane čas soužení, k jakému nedošlo, co jsou národem, až do onoho času. A právě v onom čase unikne tvůj lid, každý, kdo se nachází zapsán v knize. Tu mnozí z těch, kdo spí v prachu země, procitnou, jedni pro život věčný, ale druzí k naprosté hanbě pro věčnou ohavnost. Ti rozumní však budou zářit jasem oblohy, a kdo ke spravedlnosti dopomáhají mnohým, jako hvězdy navěky a navždy.” – ‭‭Daniel‬ ‭12‬:‭1‬-‭3‬ ‭CSP‬‬

S ohledem na to to znamená, že všechny události popsané v 11. kapitole knihy Daniel se mají odehrát před druhým příchodem Krista. Důležitým prvkem je skutečnost, že král severu rozbije stany svého paláce (své moci) mezi moři a slavnou svatou horou (Jeruzalémem). Kdykoli Bible hovoří o svaté hoře, svatém místě nebo svatém městě, můžeme si být jisti, že se jedná o Jeruzalém. Král severu je identifikován jako Babylón, protože se v době, kdy v Izraeli panovala teokracie, geograficky nacházel severně od něj.

Tento výraz se však nevztahuje pouze na geografické místo, ale představuje také toho, kdo měl moc nad severem Izraele. V tomto případě měl Řím v roce 70 n. l. (v roce, kdy byl chrám zničen) moc nad severem Izraele, a také to odpovídá popisu událostí toho roku: „Rozhněvá se proti svaté smlouvě, znesvětí svatyni a pevnost, zruší každodenní oběti a postaví ohavnost zpustošení“ (Daniel 11:30–31).

To, co popisuje 11. kapitola knihy Daniel, má dvojí význam: doslova se to odehrálo v Jeruzalémě v prvním století; v naší době se to však stane znovu podobným způsobem, i když s některými klíčovými prvky, které to odlišují od prvního výkladu:

1. Jeruzalém je symbolem celého světa.

Stejně jako byl Král severu kdysi doslova Babylónem, ale dnes symbolicky představuje papežský Řím, tak i Jeruzalém kdysi doslova označoval svaté město v Izraeli, ale v dnešní době symbolizuje celý svět.

Pamatujme si, že Bůh ukončil svou smlouvu s izraelským národem. Dal to jasně najevo, když promluvil proti chrámu: „Hle! Váš dům vám zůstane pustý“ (Mt 23,38). Stejně tak nám říká proroctví z 9. kapitoly knihy Daniela: „Sedmdesát týdnů je určeno pro tvůj lid a pro tvé svaté město.“ Toto období představovalo čas milosti pro židovský lid Izraele. Toto období skončilo v roce 34 n. l. ukamenováním Štěpána. Od toho okamžiku se mělo naplnit Ježíšovo proroctví: „Nezůstane zde kámen na kameni“ (Mt 24,2), které se týkalo chrámu, jenž měl být v roce 70 n. l. zcela zničen, což mělo symbolizovat konec smlouvy mezi Bohem a doslovným Izraelem.

2. Král severu, jímž byl kdysi během obléhání Babylon či Řím, by se v dnešní době považoval za papežský Řím nebo katolickou církev.

Je zajímavé, že Bible nazývá papežský Řím: „VELKÝ BABYLON, MATKA NEVĚSTEK A OHAVNOSTÍ ZEMĚ“ (Zj 17,5). I tak však historici poukazují na to, že i bibličtí autoři, jako například Petr, označovali Řím za Babylon: „Petr zmiňuje Marka ve svém prvním listě, o kterém se říká, že jej napsal přímo v Římě, jak naznačuje i on sám, když město nazývá Babylónem slovy: ‚Ta, která je v Babylónu…‘“ — Církevní dějiny, kniha II, kapitola 15

I jiné zdroje potvrzují, že Řím byl známý jako Babylon nebo se tak nazýval:

„Babylon je starověký Řím a Řím je pozdější Babylon.“
-Proti pohanům

„Babylon ve Zjevení je Řím.“
-Proti Marcionovi, kniha III

„Jsme přesvědčeni, že papežství (papežský Řím) je sídlem pravého Antikrista… Babylónem ze Zjevení.“
-Lutherova díla, sv. 26

Vzhledem k tomuto pojetí a k tomu, že jsme rovněž zjistili, že papežství je tím „malým rohem“ z 7. kapitoly knihy Daniela a tou „první šelmou“ ze 13. kapitoly Zjevení, by nemělo být pochyb o tom, že všechny tyto biblické mocnosti spolu souvisejí a jsou důsledně identifikovány jako papežský Řím. Proto, když chápeme, že Babylón je rovněž Řím, docházíme k závěru, že „král severu“ zmíněný v 11. kapitole knihy Daniela by se v naší době vztahoval na římskokatolickou církev.

Katolická církev, nebo v kontextu tohoto článku „král severu“, povstane proti „králi jihu“. Ve své době byl „králem jihu“ Egypt, jelikož se geograficky nacházel jižně od Jeruzaléma. V moderní době představuje „král jihu“ sekulární či ateistickou ideologii, která nevidí potřebu Boha, jak to vyjádřil sám faraón, když řekl:

“Ale farao odpověděl: Kdo je Hospodin, jejž bych měl uposlechnout a propustit Izrael? Neznám Hospodina a také Izrael nepropustím.” – ‭‭Exodus‬ ‭5‬:‭2‬ ‭CSP‬‬

V roce 1798 dosáhla sekulární ideologie nebývalých rozměrů v návaznosti na svržení papežství a uvěznění jeho hlavy, papeže. Francie se dopustila omylu, když se rozhodla, že spolu s papežstvím zavrhne i samotnou myšlenku Boha, neboť obraz Boha byl touto krutou mocí poskvrněn a zbavit se církve znamenalo zbavit se i samotného kořene: Stvořitele.

Nakonec byla Bible spálena a zakázána a náboženství bylo trestáno. Vzali prostitutku, posadili ji na trůn a prohlásili: „Bůh neexistuje; rozum je naším nejvyšším bohem… Toto je naše bohyně, Rozum.“

„V katedrále Notre-Dame je vyhlášena nová božská bytost. Bohyně rozumu, ztělesněná živou ženou, je předmětem uctívání lidu.“
-Francouzská revoluce: Dějiny, kniha III

„Bible byla spálena a na trůn usedla bohyně rozumu. Kostely byly uzavřeny a křesťanství bylo zákonem zrušeno.“
-Velký spor, str. 271

„V katedrále Notre-Dame je vyhlášena nová božská bytost. Bohyně rozumu, ztělesněná živou ženou, je předmětem uctívání lidu.“
-Francouzská revoluce: Dějiny, kniha III

„Bible byla spálena a na trůn usedla bohyně rozumu. Kostely byly uzavřeny a křesťanství bylo zákonem zrušeno.“
-Velký spor, str. 271

Od tohoto klíčového bodu v dějinách se sekularismus, ateismus a agnosticismus stále více prosazují. Významné myšlenky, jako je homosexualita, transgenderismus, cizoložství, sodomie a další liberální ideologie, se v naší společnosti etablovaly jako normální a přijatelné praktiky, které však Bible zcela odmítá a které nejsou slučitelné se zjevením, které nám Bůh dal.

Proroctví nám nakonec říká, že král severu (katolicismus) povstane proti králi jihu (sekularismus) a svrhne ho, čímž nám nastíní scénář, v němž konzervativní myšlenky zvítězí nad progresivními. Dojde k falešnému oživení a návratu k morálce, v jehož rámci zmizí výše zmíněné nemorální koncepty.

“Potom v čase konce se s ním bude trkat král jihu, ale král severu jej smete vozbou a jezdci a mnoha loděmi. Přijde do různých zemí, zaplaví je a projde jimi. Přijde také do Ozdoby země. Mnohé budou tehdy klesat, ale z jeho ruky uniknou tyto: Edóm a Moáb i přední ze synů Amónových. Svou ruku ale vztáhne po různých zemích, takže ani země egyptská nebude moci uniknout.” – Daniel‬ ‭11‬:‭40‬-‭42‬ ‭CSP‬‬

Jak zde vidíme, papežství svrhne progresivní myšlenky sekularismu, nebo jak to Bible nazývá, Egypt. Tyto prvky – „koně“ a „lodě“ – ačkoli ve své době měly doslovný význam, jsou dnes symbolické a představují politickou a ekonomickou moc. Proti progresivním zemím a organizacím bude veden silný útok s využitím politických a ekonomických prostředků.

“Potom v čase konce se s ním bude trkat král jihu, ale král severu jej smete vozbou a jezdci a mnoha loděmi. Přijde do různých zemí, zaplaví je a projde jimi. Přijde také do Ozdoby země. Mnohé budou tehdy klesat, ale z jeho ruky uniknou tyto: Edóm a Moáb i přední ze synů Amónových. Svou ruku ale vztáhne po různých zemích, takže ani země egyptská nebude moci uniknout.” – Daniel‬ ‭11‬:‭40‬-‭42‬ ‭CSP‬‬

(Mějte na paměti, že tento článek nemá politický charakter ani se nesnaží zastávat stanovisko konzervativců či liberálů; předkládáme pouze výklad prorockého rámce z 11. kapitoly knihy Daniel.)

Druhé vztyčení pohanského symbolu

“hlasatel mocně volal: Přikazuje se vám, lidé, národy a jazyky: Kdokoli by však nepadl a neklaněl se, v tom okamžiku bude uvržen doprostřed rozpálené ohnivé pece.” – ‭‭Daniel‬ ‭3‬:‭4‬, ‭6‬ ‭CSP‬‬

Opět zde vidíme popis události, která se odehrála v minulosti, ale v budoucnu se bude opakovat. V knize Daniela nacházíme výraz „národy, kmeny, jazyky a národy“ – stejný, jaký se objevuje ve Zjevení 13: „Šelmě byla také dána moc nad každým kmenem, lidem, jazykem a národem“ (Zj 13,7).

Stejně jako král starověkého Babylonu, Nebúkadnesar, postavil zlatou sochu, aby ji svět uctíval, i moderní Babylon (papežský Řím) zavede pohanský řád mezi „moři a slavnou svatou horou“, což v dnešní době odkazuje na Boží lid, a nikoli na doslovný izraelský národ.

Jak jsme v tomto článku zjistili, Šelmou ze Zjevení 13 je římskokatolická církev a jejím znakem moci je nedělní bohoslužba upřednostňovaná před biblickým šabatem.

Na konci časů nastane takové hospodářské soužení a soustředění bohatství v rukou mocných lidí (Jakub 5:3). Stejně tak nastane podobná morální krize: „milovníci sebe samých, milovníci peněz, chvastouni, pyšní, rouhači, neposlušní rodičům, nevděční, bezbožní, bez přirozené lásky, neodpouštějící, pomlouvači, bez sebeovládání, brutální, pohrdající dobrem, zrádci, tvrdohlaví, povýšení, milovníci rozkoší spíše než milovníci Boha“ (2. Timoteovi 3:1–5).

Celý svět bude žádat znamení, aby se mohl vrátit ke svému falešnému bohu: „Vstaň, udělej nám bohy, kteří půjdou před námi; Vždyť o tom Mojžíšovi, muži, který nás vyvedl z egyptské země, — nevíme, co se s ním stalo.“ (Exodus 32:1).

Stejně tak, jako byl během prvního obléhání Jeruzaléma Římem (70 n. l.) zaveden pohanský řád a docházelo k uctívání cizích bohů, tak se totéž stane v posledních časech – bude se uctívat a vnucovat znamení, které má svůj původ ve starověkém Babylonu, konkrétně uctívání slunce. To se projeví dodržováním neděle namísto biblického šabatu, který ustanovil Bůh.

Velký spor věků.

„Až bude zachovávání neděle vynucováno zákonem a svět bude plně seznámen s povinností zachovávat pravou sobotu, pak každý, kdo přestoupí Boží přikázání, aby poslechl nařízení, které nemá vyšší autoritu než autoritu Říma, bude tím uctívat papežství více než Boha. Bude se klanět šelmě a jejímu obrazu.“
-Velký spor věků

Série Total Onslaught

Od archeologických a historických důkazů, které dokazují, že Bible je spolehlivý a pravdivý dokument, až po nejdůležitější proroctví o konci časů – série „Total Onslaught“ nás učí, jakými metodami klamu a útoku Satan proti Kristu postupuje a jak se budou odvíjet závěrečné události tohoto světa.